10 otázek o svobodě

K napsání tohoto článku mě inspirovaly diskuse s přáteli a známými, kde jsem se setkávala s opakujícími otázkami tohoto ražení a pokoušela se na ně odpovídat.

Tak k čemu nám ta svoboda vlastně je? Není vlastně škodlivá?
Ještě, než si přečtete moje otázky a odpovědi ohledně svobody, ráda bych připomněla písničku Jablůňka od Františka Nedvěda. Kdo ji neznáte, tak doporučuji zaposlouchat se do textu (https://www.youtube.com/watch?v=WILKN7mrgNI).

 

Není přílišná svoboda v rozporu s myšlenkou minimalismu a se stresem z rozhodování mezi mnoha možnostmi?
S pokrokem a rostoucím bohatstvím se zvyšuje šance na stres z přebytku možností. Pokud dostaneme v obchodě na výběr z 10 barev produktu, zvyšuje se šance, že nebudeme schopni se rozhodnout a odejdeme bez nákupu. Není tedy lepší mít dobrá a přísná pravidla pro všechny? Není potom život méně stresující? Proti rozhodovací paralýze se můžeme bránit tak, že si sami omezíme možnosti na ty, které jsou pro nás nejlepší. Stanovíme si kritéria, v kterých máme priority a podle nich si omezíme například výsledky vyhledávání na e-shopu.

Riziko toho, že jsou možnosti globálně omezeny pro všechny je v tom, že určité skupině odebereme právě ty možnosti, které jsou pro danou skupinu ty nejlepší možné.

Každý je jiný a rozhoduje se podle jiných kritérií. Už proto vidím řešení právě v adaptaci a pěstování schopnosti sám si omezit množství vjemů a možností na ty nejlepší právě pro mě (protože mi to zvýší osobní spokojenost). Možností bude čím dál více a měli bychom této schopnosti učit i naše děti.

 

Pomohl by někdo chudým a opakovaně nezodpovědným lidem, pokud by to nebylo nařízeno zákonem?
Nedá se to asi říct s absolutní jistotou, ale podle aktuálních volebních výsledků a programů politických stran se dá celkem dobře předpokládat, kolik procent lidí a v jaké míře by bylo ochotno pomáhat těm, kteří to potřebují. Minimálně já a moji blízcí by se pomoct snažili, pravděpodobně to tak máte i vy, takže víme, že nějací lidé by se našli.

 

Přílišná svoboda rozděluje společnost, místo aby nutila dohodnout se na kompromisu dobrém pro všechny. Není lepší a efektivnější dohodnout se na společných pravidlech?
Můj pohled na aktuální systém je takový, že v něm téměř nikdo nedostane to, co by si doopravdy zvolil.
Představme si stranu A která se prezentuje tím, že uzavře hranice ČR pro cizince a proto ji lidé převážně volí. Tato strana propaguje také zvýšení důchodů (proto ji většina jejích voličů nevolí, ale ani jim zvýšení důchodů nevadí. Členové této strany budou také hlasovat pro to, aby se zakázal prodej igelitových tašek, což strana nikde neprezentuje, ale když dojde k hlasování, bude pro.
Potom máme stranu B která má za prioritu otevřené hranice., chce zvýšit důchody a členové také budou hlasovat pro zákaz igelitových tašek.
Volič strany A ve výsledku pravděpodobně dostane vyšší důchody (ačkoli mu na nich nezáleží) a zákaz igelitových tašek (s kterým možná vůbec nesouhlasil). A k svojí prioritě – uzavření hranic – není o nic blíž, než kdyby volil kteroukoli jinou stranu. Dohodnout se na společných normách je většinou výhodné a efektivní. Je nepraktické, aby se na některé silnici jezdilo vlevo a na jiné vpravo. Ve všech fastfoodech se obvykle jídlo dává na tácy, každý si pak svůj tác odnese, pití s sebou má na sobě víčko proti vylití. Návštěvníci tak nemusí moc přemýšlet, což je pro ně pohodlné. Kompromis mezi dvěma protichůdnými názory ale často může znamenat něco, co nevyhovuje nikomu.

To, co společnost naopak velmi rozděluje je fakt, že lidé s opačným názorem mohou v početní převaze svůj názor násilím (zákonem) vnutit menšině, to brání rozumné diskusi bez strachu z ohrožení jinými názory.

Chceš, aby se lidé váleli na ulici zfetovaní a ufetovávali se k smrti, pokud to nebude zakázané?

Nepřeji si to a ráda podpořím organizace, které těmto lidem pomáhají se dostat ze závislosti.

Nechci ale omezovat člověku, kterého neznám a nevím na co a jak drogu využije (případně kolik lidí dané množství použije). Pokud bychom se snažili zakázat vše, čím si mohou lidé škodit, přestane se prodávat lak na nehty, jed na krysy, cukr, sůl, tuk,…

 

Co když se nepodaří dohoda mezi lidmi do té míry, aby se postavily velké dálnice, sportovní haly vědecká pracoviště?
Je možné, že by vzniklo víc menších, nebo dokonce méně menších. Ušetřené peníze by se neztratily a mohly by se projevit někde jinde (třeba kvalitnější školy nebo zemědělství). Nemyslím si, že mám právo nutit ostatní lidi (právem většiny) k tomu, aby přispívali na něco, co jim konkrétně nic nepřinese (ani třeba dobrý pocit). Pokud ale někdo chce rozhodování o výstavbě a její ceně přenechat člověku, který ho bude zastupovat a kterému věří, nemám s tím problém do té doby, dokud se mohu rozhodnout tuto důvěru v něj já osobně nevložit.

 

Nemůžeš se odstěhovat pryč, když se ti nelíbí pravidla a systém tohoto státu?
Teoreticky ano, ale kam? Řekněme, že předpoklad, že svoboda je klíčem k lepšímu fungování společnosti je víra a budeme předpokládat, že tato víra není založená na žádných faktech. Zároveň zde žije velká skupina lidí, která věří v to, že stát a náš systém přináší víc užitku, než napáchá škod. Budeme předpokládat, že i to není založeno na faktech (to do jaké míry někomu nějaké nařízení škodí nebo neškodí nelze prostě nijak dokázat). Zatímco skupina „svobodných“ lidí nijak neomezuje skupinu, která si chce vytvořit přísná pravidla pro život ve své komunitě, skupina „věřících ve stát“ nutí svou morálku i druhé skupině. Je pro nás nepřestavitelné, že bychom zakázali křesťanům žít podle jejich náboženství s argumentem, že se mohou odstěhovat do země, kde jsou pro ně příznivější podmínky. Pokud bychom některé věci neměli garantovány státem, nic by nebránilo lidem, aby žili naprosto stejně jako dosud (odváděli daně a pojistky a dostávali za to stejné služby jako teď). Pokud ale někdo aktuálně chce žít jiným způsobem a využívat za své peníze jiné služby (například jiné školství, zdravotnictví, důchodové spoření…) tuto možnost nemá. Přitom by tyto skupiny mohly být velkým přínosem sobě navzájem, protože by se v praxi ukazovalo, co funguje dobře a co ne (vyzkoušeli bychom více systémů najednou místo jednoho velkého a pomalu se měnícího).

 

A co ekologie? Co když celá planeta vyhyne, když nenařídíme globální řešení?
1) Nemáme autoritu, která je nad všemi státy, i teď se státy musí mezi sebou dohodnout.
2) Myslím si, že pokud by lidé měli vyhynout a znali globální řešení, budou se velmi rychle snažit toho dosáhnout nehledě na počet menších celků.
3) Existují věci (komunikační prostředky) jako internet nebo peníze, které propojují svět a umožňují vznik globálních trendů a komunikace bez konkrétní centrální autority, aktuálně je vidět že internetový „eko“ trend je silnější a rychlejší, než změny v zákonech, které přicházejí až po rozšíření trendu mezi většinu.

 

Není dobře, že nám stát zajišťuje základní věci jako důchody, zdravotnictví, vzdělání?
Jak kdy, jak u koho. Co jednomu prospěje, jinému může škodit. One man’s trash is another man’s treasure. Často se ani nedá shodnout na tom, co to znamená základní. Znamená to pouze přežití? Patří mezi základní potřeby třeba potřeba blízkosti a sexu? Vlastní bydlení? Internet?
Navíc kdo je spokojený se stávajícím zdravotnictvím, školstvím, sociálním systémem, může v tomto systému setrvat, ale nemyslím si, že by měl bránit člověku, který si tyto služby chce obstarat sám a žít soběstačně nebo v malé skupině, kde si lidé poskytují služby navzájem a důvěřují si.

 

A co děti? A co zvířata? Kdo a jak je ochrání?
Stejně jako teď – těžko říct, je to šedá zóna. Záleží hodně na kultuře a zvyku společnosti. Dnes by dítě, které je bito pravděpodobně někdo spíš před bitím chránil než před 100 lety. Myslím, že na to má mnohem větší vliv zvyklost a trend, než vyloženě stát.

 

A co když vznikne strašně moc mini států, které budou mezi sebou válčit a nebudou mezi sebou obchodovat?
Lidé jsou nastaveni na spolupráci, spolupráce je výhodná. Obchod je výhodná situace, kdy obě strany něco získají. Pustit turisty na svůj pozemek je výhodné (vydělám peníze). Věřím, že za to, jak se máme dnes dobře, nevděčíme ani tak vládcům a dobrému systému, ale spíš našim předkům, náhodě, spolupráci, hodným a chytrým lidem, dobrým přírodním podmínkám v této oblasti…


Pro vytvoření tohoto článku jsem čerpala informace z Youtube kanálu Kanál Svobodného přístavu (https://www.youtube.com/channel/UCvl8a57ja-P4aTGV_O6Q21Q/videos) a ze stránek mises.cz. Pokud vás článek zaujal, budu ráda, když tato místa navštívíte a také za komentář pod článkem.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *